Malé kroky, velká cesta

Malý sen a dlouhá cesta. Nebo možná o tom, jak se i po čtyřicítce dá začít plnit si své sny?

Popravdě nejsem si úplně jistý jak vám nejlépe popsat to, co vedlo k tomu, že jsem v lednu roku 2025 začal velmi hlasitě uvažovat o tom, že po 25 letech v nemocnicích a urgentní péči napříč nejen naší republikou asi další cesta není v tom, že zase najdu oddělení, kde potřebují vytáhnout trn z paty a nechám si za to dobře zaplatit.

Nakonec jsem ještě půl roku volil takovou "polocestu" a od června 2025 jsem se rozhodl naplno si plnit svůj sen - založit si malou agenturu na velké problémy. Na velké problémy spojené právě a jedině s jedním fenoménem  - s útěky dětí z domova a s řešením tohoto problému.

Mým snem je mít inhouse řešení, které pomůže ve všech fázích. A jako takový malý bonus ještě navíc k tomu se moct věnovat urgetní medicíně v oblastech, kde nemocnice není řešení. 

Jak se mi vede? No zatím si žiju svůj sen, můžete říct totéž?